Zatímco loni jsme se touhle dobou brodili v závějích, zoufale po ránu smetali hromady sněhu z auta,
já obírala z Agáty koule ledu pořád dokola a mladá rtw si užívala prvního sněhu v životě – tak letos mám pocit, že se příroda zbláznila. Ještě před pár dny nám na zahradě kvetl heřmánek a jiná luční kvítka, poletovaly si mouchy a dokonce jsem zahlédla i motýla. Nemohu říci, že bych proti takovéto zimě nějak hlasitě protestovala – ba naopak.
S Agátou se vydáváme na překrásné „podzimní“ výlety do lesů, občas si spolu zablbneme i na cvičáku a hlavně nijak netrpí chladem, neboť jsem jí před pár týdny na zimu obrala její huňatý kožich.
S Amynou se věnujeme nově objevené aktivitě – kolobrndění. Neodolala jsem totiž a po vzoru svých „psích“ kamarádek zakoupila terénní koloběžku. Tento způsob jízdy se mi zdál jednak bezpečnější kvůli případnému ladnému sestupování a druhak je tento stroj vhodnější pro mou páteř.
Musím říci, že má očekávání se splnila na 100%. Amynka dostala v předstihu pod stromeček tahací postroj s prodlouženou zádí a tahací šňůru. První zapřáhnutí bylo sice poněkud humorné, když se Amynka tvářila jako týrané zvíře, a coby správně vychované psici jí byla jakákoliv snaha o tahání silně proti mysli.
Nicméně po pár set metrech se již nestyděla do postroje řádně opřít a už jsme fičely. Co dodávat – je to naprosto dokonalé – jezdíme po polních cestách, Amyna si vždy nasadí svůj vytrvalecký rotvajleří poklus, domů se vracíme zatím asi po hodině, postupně jí délku tratě zvyšuji. Tímto bych moc chtěla poděkovat E-shopu ProPsy, který nám postroj i sňůru dodal. Skvělé jednání a rady nade vše.
Dále jsme tu měli přes tři týdny na hlídání nevlastního brášku Amyny – Christophera Bonnapo alias Krysu, Krisáka..
Pětiměsíční „drobeček“ – vysoký téměř jako Amyna, občas si byli k nerozeznání podobní. Zažili jsme tu s ním skvělé časy, úžasně zapadl do naší smečky. Za tu dobu, co byl u nás, se rozkoukal, chodil do města, trénoval si jízdu v autě a počátky stopování, navštívil cvičák, začal čůrat jako velký kluk a dokončil výměnu chrupu (plnochrupý, skus nůžkový).
Naše Dorotka – starší rotvice, s příchodem Krisáka celá ožila a vrátila se zase do svého laškovného období.
Měla opět komu udílet lekce slušného chování a nad kým se tvářit důležitě. Doufám, že se budeme s Chrisíkem i v budoucnu pravidelně setkávat, neboť pracovní potenciál v něm dřímá nemalý. Jak je vidět i na jeho peřince, kterou nám tu panička pro něj nechala, aby mělo miminko na čem spinkat…
No a na závěr bychom všem pejskařům a pesanům chtěli popřát krásné a klidné Vánoce, spoustu lásky a zdraví. A ať to štěká.