(duben 2004-leden 2005)
Pohledem do minulosti bych řekla, že rostla jako z vody. Velmi rychle se jí zlepšovaly motorické schopnosti, brzy si přesně pamatovala režim dne, a nás si zmapovala během pár dní.
Musím ale dodat, že jsem občas v tom jejím dorůstání litovala, že jsem si vybrala právě to nejvitálnější štěňátko. Její aktivita byla neutuchající, přes den v podstatě nespala. Měla příliš práce s okusováním klacků, bot, gauče, kytek, zkoumáním zahrady a kradením věcí. Stala se z ní také profesionální kleptomanka, která v oka mžiku zcizila cokoliv se jí zalíbilo(botu, kladivo, prsten, brýle, pilu, svetr..), aniž jsme to postřehli. Po pár měsíců jsme si vysvětlovaly, že tudy cesta nevede a dnes má už jen občas svou slabou chvilku..
Jinak obě naše feny s námi žijí v domě, takže za naprosto základní považuji to, že se neleze na linku v kuchyni, nežere se pánovi jídlo z talíře, nedělají se loužičky po bytě atp. Agáta tyto normy pochopila velmi rychle, takže se z ní do 3 měsíce věku stal skvělý bytový pesan.
Agule se narodila v únoru, je tudíž ve znamení Vodnáře. Myslím, že to na ní skvěle sedí, protože voda je její živel. Na zahradě máme jakési torzo bazénku pro kachny, které jsme na jaře napustili. Nejprve do bazénku žuchla asi z půlmetrové výšky, pak vyplavala na hladinu a rozhodla se, že ta mokrá věc je skvělá. Takže od té doby naprosto nekontrolovatelně podniká svlažovací výpravy, zaplave si a pak se nám jde nadšeně ukázat, jak je šikovná..
Odmalinka jsem ji také na radu chovatele zvykala na úpravu srsti, nezbytnou pro erdela. Začaly jsme zvolna, nejprve si zvykala stát na vysokém trimovacím stolku, aby neseskakovala dolů. Pak následovalo jemné česání a na povel STŮJ též snaha o výstavní postoj. A nakonec trimování, nejdříve jen pár minut a vždy pamlsek na závěr. Samozřejmě též povel ZUBY!, kdy se jí v ústech hrabali mí kamarádi. Dnes Agule ví, že když je na stole, její temperament nemá šanci a trpělivě(byť se zřejmou nechutí) se podvolí mému mučení.
Také jsem nezapomínala na nezbytnou socializaci. V naší vesnici projede za den asi 8 aut, takže jsme vyjížděly za kulturou do přilehlých městeček. Procházka po náměstí, návštěva vlakového nádraží, jízda autem.. To je snad základ, kterého by se mělo dostat každému psovi, nejen papírovému. K lidem je Agule- zcela dle standartu- přátelská, milá a důvěřivá, zároveň ale nikoho cizího neposlechne. Právo povelu má jen její rodina. A pokud jde okolo plotu nějaký bubák, hlasivky jí pracují na plný výkon a chvilkami vypadá až krvelačně..
Ještě bych se ráda pozastavila u toho štěněcího vyrůstání a způsobu, jakým jej zvládnete vy. Vzhledem k tomu, že pejsky mám jako své přátele, kteří se mnou tráví svůj čas, mají také poněkud zvláštní výchovu. Způsob domlouvání je jedním z nich. Například když mi Agáta jako malinká kradla rukavice od záhonu, klidně jsem si pro ně došla, a s povelem FUJ následovalo dotčené – to se přece nedělá, tohle od tebe není hezký atd.. Agule si mohla ocas uvrtět a uchechtat se, zkrátka se jí povedl žert. Nikdy jsem jí za tyto prohřešky netrestala po zlém. A dnes to funguje krásně, chystá se k nějaké čertovině a já jen řeknu – Ale Néé.., a je klid.
Samozřejmě nelze psovi domlouvat, když vám uteče za zajícem, nepřijde venku na povel nebo vám roztrhá slepice.. Pak je okamžitý trest na místě, ovšem opět jen přiměřený. Erdel je dle mého velmi citlivý na tvrdé zacházení, nějaké mlácení vodítkem, proutkem nebo kopání mu natrvalo naruší psychiku, ztratí k vám důvěru a těžko se nachází cesta zpět.
