Tak za sebou máme další ročník našeho tradičního letního výcvikového tábora. Tentokrát jsem s sebou vzala na celou dobu tábora všechny naše tři fenky – erdelku Agátu, starší rtw Dorotku (která většinou za námi jezdila jen na víkend, na fotu vpravo) a mladou rtw Amy.
První polovina pobytu byla ve znamení příšerných veder, takže jsme se přes den ponejvíce povalovali ve stínu a pejsové se několikrát za den plavili v Labi. Amy si asi třetí den někde servala téměř celý polštářek na tlapce, takže pro ni byl výcvik bohužel po dobu rekonvalescence ukončen, což mě hlavně kvůli obranám velmi mrzelo.
Nesmím zapomenout na plastové divoké prase Bedřicha, který svým výhrůžným postojem nahnal strach nejednomu psovi. Obzvláště Amy se ho strašně lekla, takže jsme posléze u stanů provedli „naháňku černé zvěře“.
V úterý 1.8. na tábor na celé odpoledne zavítal Rudolf Desenský, na kterého jsem byla velmi zvědavá. Vyprávěl o svých zkušenostech s deprivovanými psy, ochotně odpovídal na otázky táborníků a nakonec i velmi pomohl s jednou rtw fenkou v útulku.
Pokud odmyslím některé, na můj vkus až šamanské metody, p. Desenský mě mile překvapil. Tichý, vtipný, příjemný drobný chlapík s citem pro psy, na míle vzdálený svému mediálnímu obrazu podivína hlodajícího hafany do čenichu… Někdy zkrátka není nad osobní setkání.
Zhruba od poloviny týdne se, stejně jako vloni, radikálně změnilo počasí. Místo pařáků nastoupilo období dešťů, vše promočené, v noci celkem solidní chladno.. O koupání v Labi jsme si už mohli nechat leda tak zdát, ke slovu přišly všechny možné vrstvy teplejšího oblečení.
S Agátou jsem se rozhodla po její „mateřské dovolené“ začít opět něco dělat a tak jsem nás nahlásila na zkoušky KJ Brno – pokus o složení ZPU1, zkoušky se konaly v pátek 4.8., rozhodčí p. Svobodová. V tréninku se nám celkem dařilo, erdelína zdatně bránila můj batůžek proti bubákovi (cvik hlídání) a i ostatní poslušnost nebyla špatná.
V pátek odpoledne jsme nastoupily za krutého deště s Agátou slavně na ZPU1. Musím říci, že erdel byl na zabití. Kapky deště pleskající na její čerstvě upravenou mozkovnu jí zřejmě zchladily mozek natolik, že odmítala plnit mé základní povely. Není každý den posvícení,
ze zkoušky jsme vyletěly poté, co se Agáta zasekla před metrovkou, kterou zřejmě viděla ten den poprvé v životě. Ztráta deseti bodů rozhodla. Nicméně se nevzdáváme, zkouška je od slova zkoušet, takže na podzim se určitě ještě někde ukážeme.
V neděli jsme s nostalgií sbalili promáchaný stan a naložili mokré feňule do aut, obhlédli jsme Labíčko, jehož hladina začala díky neutuchajícím dešťům slušně stoupat(v době našeho odjezdu asi o metr a kousek) a vydali jsme se směr domov. Druhý den se prý Labe vylilo ze břehů a zatopilo louku, kde jsme stanovali, takže tomu se říká ústup v pravý čas.
Letos jsem ve Dvoře poznala nové bezva lidi a pesany, každovečerní grilování a povídání nemělo chybu, občas se sedělo i do rána bílého. Takže se – jak jinak – těším na příští ročník a snad k nám bude v roce 2007 počasí vlídnější.
Náš soused NO Cir, odpolední hrátky Amy a Agáty a fousaté vydry v Labi (Dina a Xena):
Amy s Cirem v Labi, Amy s Agátou, pokus o stavbu white hallu:
Kim s Emou, Dorotka na obraně, Amy na obraně:
