RŮŽENKA PATNÁCTIMĚSÍČNÍ

(15. 12. 2018)

Blíží se konec roku, Růžici je dnes 15 měsíců, tak proč zase něco nesepsat. Je za námi velmi tropické léto a s ním spojená dovolená, kterou si prvně ozkoušela i Rozára. Spaní ve stanu jí nečinilo problém, stan nedošel k žádné úhoně. Hodně času trávila v Labíčku, je to rozená „kachna“, nadšeně plave, potápí hlavu až na dno a tahá ve vodě klády. S jejím vodním rochněním byl ovšem spojen i jeden nepříjemný problém – po prvním dni na dovolené si pořídila tzv. „mrtvý“ ocas. Nikdy se mi to u psa nestalo a dost mě to překvapilo, protože teploty vysoko překračovaly třicítku. Člověka by tudíž ani nenapadlo, že psovi mohou v hicu prostydnout záda a ono ano – kombinace pomalého schnutí Růženiny srsti a vítr. Takže injekce a čtyři dny klidu (protože ocas měla opravdu zcela nehybný), pak jí po každé koupačce důkladně vyfrotýrovat záda. Tábor byl i ve znamení obran, Růža se seznámila s figurantem, a i když byl začátek malinko nejistý, její nadšení pak neznalo meze. Kousání má zkrátka v sobě. 🙂 Na táboře s námi byla i delegace z Anglie – tedy chovatelka Markétka s Gregem, Ixes (matka pluku) a Růženini sourozenci Agama a pan Ponorka (Connor). Rozára je vzhledově celá matička, Connor je nádherný a šikovný bráška a Agama je zkrátka Ještěrka. 🙂

V září si Růžen někde rozříznul polštářek na zadní noze a to opakovaně, není nad spoluobčany, kteří vyhazují odpadky na polňačkách… V říjnu jsem projevila vesmírnou šikovnost já a vyvrkla jsem si důkladně kotník. Kde jinde, než na vycházce se psem. X týdnů belhání, vlastně ještě teď jsou v určitém pohybu cítit šlachy a vazy i přes ortézu, no zkrátka jedno špatné šlápnutí a člověk je v … 🙂 Barvy podzimu jsem tudíž sledovala v přímém přenosu, bohužel ne v přírodě, ale na svém kotníku.

No a teď máme prosinec, Růžena podruhé hárá, je zrovna v nejlepším. Překvapuje mě reakce vořecha Troldítka, i když je dva roky po kastraci, prožívá hárání velice intenzivně a chová se jako plnohodnotný sameček. Po dohárání se chystám s Růženou na RTG, to jí bude kolem 16 měsíců. Dle mého akorát čas, šla bych s ní i déle, jenže ona je šílené torpédo, které hrozí sebedestrukcí (letí za aportem, letí při hře a nekouká, kam se řítí). Přesto, že lze rentgenovat rtw už od roku věku, v případě rottweilerů a jejich růstu to nepovažuji za vhodné. Dříve byla hranice RTG 18 měsíců věku, ta dle mého měla větší vypovídající hodnotu o skutečném stavu kloubů. Takže co se má stát, stane se. Ať nám přijde jakýkoliv výsledek, jsem šťastná, že Růženku mám. A Troldík to samé, tvoří spolu nerozlučnou dvojku.

Přeji všem krásné Vánoce a svátky, hodně pohody do nového roku a „ať to štěká!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Články o RTW. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.