Narozen 1.4.2015, pohlaví pes, plemeno vořech 🙂
TROLL DORŮSTAJÍCÍ (27.5.2016)Dnes je to pět let, co je smečka bez šéfky Dorotky… Stýská se mi.
A je to už pár týdnů, kdy Troldík na Apríla oslavil své první narozeniny, tedy oslavil – myslím, že on slaví každý den. Pozitivně naladěné zvíře, ocas neustále v rozkmitu, s každým kamarád, neustále jak králíček Duracell „Pojď si hrát, pojď si hrát!“, nenechá lenošit ani jednoho člena domácnosti.
Dospívá, vořech líbezný, je to asi měsíc, co začal oznamovat záplotní kolemjdoucí hlubokým hlasem – zdá se, že ze štěněcího vysokého hlásku přemutoval do slušného basu :). Pravda, do takového toho rotvajleřího hlídání to má ještě daleko, nicméně je to velký posun. Tetička Amy je opravdu dobrá učitelka. Kromě toho pro něj byla Amy v dubnu i zdrojem velké hormonální bouře, protože začala nečekaně po třech měsících hárat. Oddělovat dva erotomany bylo náročné, ale štěňátka nebudou.
Troldík povyrostl, výškově mu do Amy chybí pár cm, Bazušku už přerostl. Nicméně jeho konstituce je jemná, lehká, je to nesmírně pohyblivé zvíře. Dokáže vystartovat z nuly na sto během pár vteřin, pohyb v trysku a nahánění ostatních psích kamarádů miluje.
Nejvíce mu vyhovovala jeho psí matička Freya, se kterou jsme si v únoru udělali výlet. Co ti dva předváděli za koridu, neskutečné. Naráželi do sebe hrudníky, kutáleli se po polích, loukách, zkrátka jaká matka, takový synek, člověku se až chtělo říci, že jsou to stejná pruhatá hovada. Alespoň pudlíci od Ivy byli méně destruktivní, nicméně velmi běhaví a úžasní parťáci.
Pruhy umí být i jemní vůči malým psům, byť s mým hlasovým usměrňováním, ale stále je v něm silná touha ostatní pejsky pást. Umí také odpočívat. Když venku prší – v tom je asi po erdelkách – déšť bere jako osobní urážku a nepůjdu ven, nepůjdu. Nutno dodat, že deště si bohužel letos moc neužíváme, je zde strašlivé sucho a děsím se léta. Nyní v týdnu nad námi prošly bouřky, to jsme se všichni kochali na zápraží a sledovali blesky a hromy. Ale nedej bože, aby mu napršelo na čumák. 🙂
Jo a Troldík je strašlivý mazel, dalo by se říct, že prototyp mazlivého psa. A žárlivého. Kdyby mohl, odsune Amy a Bazušku na druhou kolej a člověka si uchvátí jen pro sebe. V tom výborně funguje rozdělování pamlsků a učení se sebekontrole pěkně v řadě chtivých čumáků. Co se týká jeho hysterie a přecitlivělosti kupříkladu u střihání drápků, tam se nic moc nemění v jeho projevu, ale už dávno ví, že je nutné to doslova přetrpět.
Je na přední nohy zkrátka cíťa a z hysteráku ho probere jen mírné klepnutí po hlavě, ala hlavu „před použitím protřepat“. Jo a citlivka je i v dalších směrech, stačí zvýšit hlas a je z toho doslova nešťastný, rozložený – a že hlas zvyšuji zcela výjimečně. Oproti fenám je zkrátka pindík (myšleno jako diagnóza), omlouvám se všem majitelům psích samců, ale u něj je to tak.
Poslední věc, kterou musím zmínit, je jeho upovídanost. Asi to patří k jeho naturelu, po Agátce zde bylo velké ticho. Ovšem, co on občas předvádí… Člověku z něj doslova začne tikat oko a chce to hodně trpělivosti a nadhledu. Jsem na něj zvědavá na dovolené, to bude určitě veselo. 😀
TROLL SEDMIMĚSÍČNÍ (1.11.2015)Dnes je Troldidlu sedm měsíců. Co se za tři měsíce od posledního psaní událo?
Povyrostl chlapec, váhově si povyskočil na cca 25 kg, výškově už dohání Bazušáka. Zdatně přezubil, nemusím podotýkat, že vořech má skus nůžkový a je plnochrupý. Občas, když se rozjede, zákusy od něj bolí více, než když měl v hubě štěněčí jehličky. Protože do hry dává každý svůj pruh. A pokud si s ním člověk cíleně hraje bez hračky, může čekat ouvej. Jinak je to vděčný aportér a přetahovací štěně. Vlastně, 7 měsíců a štěně? Nebo puberťák psí?
Dále se opět přelévají smečkové vztahy, jak si s ním dříve hrála nejvíc erdelka, nyní je v kurzu rotvajlerská důchodkyně. Amyna s ním má opravdu svatou trpělivost. Třeba půl hodiny na sebe vleže s vořechem cení tesáky s otevřenými tlamami, cinkají jim zuby o sebe, ohlodávají si hlavy, laloky, nohy, uši… A když to omladina přežene, následuje rychlé a stručné jakési rtw citoslovce a akce „huaavwwrrhu“ a uražené “auauu“ od štěněte. A hurá na další kolo. 10,5 leté rotvici Troldík opravdu prospívá ku zdraví, fyzickému i psychickému. Rozhýbal si ji, ona o něj pečuje a vzorně ho vychovává. Nyní se zase Baz drží poněkud stranou, do jejich bitek se nemotá, není to její styl.
Trolďák je stále štěně, psychicky. Velké štěně. S každým chce být kamarád, s lidmi, psy, ocasem předlouhým vrtichvostí na každého. Taková duše bezelstná je to, velký rozdíl od třeba dospívajícího rtw, který si už začne v tomto věku tříbit vkus na psí kamarády. I na výletech si užívá přítomnosti jiných psů.
Úžasňák má nicméně několik drobných „ale“.
Když občas zaštěká ala „tady hlídám já“, člověk se musí smát, ale pššt, on se to od tety Amy naučí. Navíc je teď v období nějakém „strachovém“. Možná v něm nějaká část border kolie bude, přijde mi takový citlivý, o jeho hysterii při manipulaci jsem už psala dříve. Teď tu máme novinku. Zhruba před dvěma měsíci se nám těsně nad hlavami objevil horkovzdušný balón. Skutečně téměř škrtal o střechy, hořák vydával zvuk a hluk nepříjemný i pro všechny ostatní. Troldík z toho chytil paniku, ale totální. Nebojí se bouřek, ohňostrojů, střelby, ale tenhle divný, hlučný a obrovský předmět na obloze, ze kterého byli slyšet lidé a neznámý hluk hořáku – úplně bylo vidět, jak mu to jeho mozeček nepobírá. Od té doby má v hlavě „nebeské bubáky“. Rozhlíží se trouba při setmění, zda bubák neletí.
Když byl nedávno úplněk a zářil ještě před úplným soumrakem, bubák. Když jsem dala do okna na parapet muškáty na přezimování, přes den je ignoroval. První setmění a po rozsvícení panika, šmarjá, v oknech jsou bubáci! Atd. Snažím se s tím nějak pracovat a pevně věřím, že tohle ho samo přejde. Včera byl pašák, najust jsem dala igelitovou tašku na parapet. Nový bubák, kterého šel odvážně a hlasitě prozkoumat. Feny si z něj musí ale chvílemi klepat na hlavu.
Další „ale“ jsou drobné problémy při růstu. Tedy, abych to upřesnila, asi mám již oko vytrénované z dřívějších ortopedických peripetií, které měla Dorotka. Zdálo se mi delší dobu, že Troldík „divně“ chodí. Na zadní nohu. Ne, že by kulhal, odlehčoval, měl nějaký akutní problém s tryskem, cvalem, výlety, vycházkami, pohybem, ale prostě mi přišlo něco divně. Navíc se mu jeho rovný dlouhý ocas začal kroutit k jedné straně, jak kdyby tím něco vyvažoval ala klokan.
Kamarádka mě nakopla, a protože sama znám na svých zádech blahodárné účinky srovnání a cvičení dle Dornovy metody, našla jsem nedaleko od nás doporučované psí terapeutky. Tety dornové se na Troldu mrkly a co myslíte. Ano, posunutá pánev, přetěžovaná jedna strana psa, záda už to také začínala vyvažovat. To je dornovská terminologie, která možná zní hrozně, ale opak je pravdou. Protože lze s dorůstajícím štěnětem pracovat, denně provádět masáže a cílené cviky. A v roce věku Troldy si nějakou diagnózu potvrdit oficiálně na rtg. Zda šlo jen o uvolněné šlachy, vazy, nebo má nějaký problém s DKK či jinde. A pak pruhatého vořecha řádně nasvalit, aby i při špatné DKK mu kyčle držely. A zde se opět projevila jeho hysterická povaha, kterou jsem řešila dříve. Vřískal při nebolestivých manipulacích prvních u masáží, jak kdyby mu někdo hnáty řezal, až z toho byla sama terapeutka překvapená. Ale děláme pokroky, jezdíme každý týden na „kontrolu“ a naposledy byl Troldík zcela vzorný. Vořech Troldí byl samé překvapení v poslední době. Věřím, že za nějakou dobu zase poreferuji, tentokrát snad již žádní bubáci a klokani.
P.S. A málem bych zapomněla, byla se na nás podívat v říjnu paní Pavelková s Bengálem, bráškou od Baz. Sourozenecká romantika se nekonala, Bazušák na svém území šla Bendítkovi rázně po krku, čůza jedna zlá. Pořád se asi nějak snaží stále suplovat ztrátu Agáty. Musela jsem ji doslova z brášky odervat a odlifrovat separé. Poté se Bendítko seznámil s vrtichvostem Troldím, chvíli pohoda a Trolda měl radost, že má nového kamaráda. Ale Bendík se rozhodl, že kamarád nebude a Troldík byl překvapen. Zkrátka, nikdy více kamarádšofty na zahradě. Děkuji moc paní Pavelkové za návštěvu a je mi líto, že vzhledem ke své tehdejší „rýmičce“ jsem nemohla za nimi na slíbenou důkladnou vycházku na písáky.
PRVNÍ SPOLEČNÉ DVA MĚSÍCE (11.8.2015)
Pár slov o pruhatém Trolovi, který 1.8. slavil čtyři měsíce.
U Troldíka mi už připadá, že je s námi odjakživa. Po prvotním mírně problematickém sžívání s Baz následovaly a následují jen a jen situace plné ukázkové psí konverzace. Je radost sledovat, jak si obě psí tetičky učí štěně mírně odlišné psí komunikaci, co jedné vadí, jiná ignoruje. Co druhá ignoruje, první ihned po varování trestá.Ovšem oběma fenám, jak rtw, tak erdelce zůstává jistý univerzální hmat či chvat? Kdy jen pohybem své hlavy do strany Troldu sundají na bok, bez jiného fyzického kontaktu, i třeba v pohybu. A že ten trouba to vydržel dlouho a někdy to byly dost rány, když ho podebraly třeba na betonovém dvorečku.
A jaký tedy vlastně ten vořech pruhatý (tedy, již jsem se stihla dozvědět, že vořech to nemůže být, maximálně kříženec) je a jakou má povahu?Musím říci, že je to jedním slovem úžasňák. Ne, neměkne mi vzhledem k dlouhotrvajícím tropickým teplotám mozek. On je skutečně něco jako nečekaný bonus do života. Štěně, které si řekne o venčení v noci, které si hlodá většinou jen své hračky (ano, u botníku máme mezery, tam si hrajeme hru na Skřítka Botníčka a v kurzu jsou staré křusky), které si jednoduše tak nějak pochoduje po tom našem světě a jen z mála věcí je překvapené.
Štěně, které neustále svůj pohled na tento svět vyjadřuje mohutným vrcením svého předlouhého ocásku, které si projde autobusové i vlakové nádraží s úsměvem. Tvor, který chce být s každým kamarád, s dětmi, ostatními lidmi či psy. Živočich, který sežere vše, co mu do misky předložíte. Zároveň štěně, které je velmi inteligentní, bystré, miluje kontakt, přetahování se, ze stopování je nadšen a celkově je radost s ním pracovat.Stihl si užít svou první dovolenou pod stanem, pejskařskou správnou.
Prožil tam celou řadu zážitků „poprvé“. Takže v noci poprvé stan – brouček si jen řekl: „aha, jen jinej bejvák“ a nic nelikvidoval. Přes den v tropech první koupání ve vysychajícím Labíčku, jen si řekl: „Hele, to chladí, jééé a já nemusím chodit, já umím i plavat?“. Přes den se naučil fungovat potupně u úvazu, nejdříve na postroji a pak na širokém oboječku a pochopil, že mu nikam nikdo nezmizí natrvalo. Zamiloval si prostornou klec, na kterou byl zvyklý už z domova, že to je to správné místo na šlofíka přes den, že tam je to lepší.
Poprvé viděl koně a kozy, s těmi chtěl být kamarád. Zkrátka se na táboře choval pro mě až neuvěřitelně, je to vyrovnané štěně. Coby překvapení k Troldově neznámému původu se na dlouhých vycházkách na táboře velmi silně projevil pro mě dosud neznámý element. Pud pasení. Pravdu říct, ze soustředěných pohledů border kolií a jejich pohybů jsem nesvá, jde mi to na nervy. Takže, ano, něco možná z borderky v Troldovi je.Trenažérem nechtěným byla na vycházkách Bazuna a především 6kilový Arnošt, vořech či kříženec? od mé milé kamarádky Aničky. Ten zapne vždy forsáž a je to šrumec, psi ho nemají šanci dohnat. Troldík bystře po x nadávkách za běhu pochopil, že lepší na něj počíhat a při přivolání ho sejmout. Takže v tomto směru bylo hodně na čem pracovat, aby Troll neobtěžoval, či dokonce nezamezoval přivolání ostatním našim psím kámošům. A Arnoštovi se omlouvá tímto, že na něj byl neurvalý a že já jsem se předem nedomluvila, že bude nějaký klik.
Klikr, klikání, to je další pro mě věc, kterou si s Troldíkem užívám. Je krásné pozorovat, jak lze nejen chůzi u nohy udělat jinak (a přitom ne na hrst žrádla, kterou štěně slepě následuje), jak si lze vše nějak naplánovat a jak moc jiné to je. Hlavně přemýšlení. Především to psí, ano, štěně musí hodně přemýšlet. A já ještě více, abych stíhala být napřed.
Ovšem, abych Trolla jen nechválila.Po x letech je to pes-pes, tedy sameček. Oproti fenám mi přijde poměrně bolestínský, chvílemi doslova až hysterický. Koncem tábora jsem byla od Troldy již opravdu zdrápaná, rostoucí špičaté drápky udělají své. A rozhodla jsem se využít služeb skvělé veterinářky, která má v místě ordinaci. Xkrát provedený úkon, Troldík má drápky střihané odmala, ještě nedávno to nebyl žádný problém. Inu nyní ano, první dva drápky by ještě šly, ovšem pak nastal takový výstup, že jsem jen valila bulvy.Takže na tomhle teď pracujeme hodně, nejde o strach, bázlivost, spíš o to, že JEMU se TO nelíbí. Je to paličák v tomto. Čili denně nějaká manipulace s ním, která se může hodit časem. Ať už od preventivní prohlídky zubů (přezubuje zrovna, má P1 i 2 již vylezlé, řezáky též), pěkně tlapičky a drápky ukaž, ušiska se taky musí prohlédnout, stejně tak oči důkladně, břicho atd. Začíná chápat, že lepší toto za odměnu přetrpět. Byť se mu to nelíbí.
Tak, dumám, co jsem chtěla ještě napsat, ale už mě nic nenapadá, tak někdy příště zase. Vlastně ještě něco má Troldík poprvé za sebou – dostal žihadlo/a do čumáku. Otekl rychle a hodně, vypadal jak šarpej. Naštěstí neměl další komplikace a po dvou hodinách po podání antihistaminik a obkladů zase splasknul. A roste, štěňátko, roste, do výšky i do délky.Začátkem srpna měl 16 kg a prozatím Bazušáka nepřerostl.Přeji všem klidný zbytek prázdnin a vypněte někdo už ty tropy.
PRVNÍ TÝDNY (26.6.2015)
Zítra to budou tři týdny, co do smečky přibyl Troll. Trolda, Trolas, Troldík, Troldidlo, Trolítko, žíhané štěnítko.
Jeho vkročení do zdejšího nového života bylo více než suverénní. Ihned se aklimatizoval, nedělal žádné problémy se žrádlem, ani žádný stres z nového domova ve formě průjmu či nervozity se nekonal, o venčení si sám ihned říkal a kupa hraček ho nadchla, stejně jako jeho dvě nové psí kamarádky, Amy a Baz.
Co se týká rotvajlerky Amy, tak ta ho přijala ihned, a to ačkoliv má Amy pověst ne zrovna vyrovnané feny. Zjistila, že je to štěně a navíc pejsek. Byla skvělou psí tetičkou B vrhu erdelat a tudíž ji svitlo v oku a začala si Troldíka ihned vychovávat. Ten jí uctivě omyl koutky tlamy, oblemcl ušiska a zkusil, jestli by nepustila třeba kapku mléka. Tím si ji zcela získal a mohl se jí zvesela začít věšet na krční lalok, hlodat do nohou a zakusovat do ušisek. Amy byla zprvu velmi trpělivá, ale během pár dní dala spratečkovi jasně najevo, že jsou jisté hranice.:)Ale aby nebylo vše tak sluníčkové, tak s erdelkou Baz, k mému mírnému překvapení, nastala situace zcela jiná. Štěně si znechuceně očichala, napružený postoj, nesouhlas z ní přímo tryskal a číhala na něj jak na potkana, až jsem o něj měla strach.
A přitom to byla ona, kvůli které se Trolda pořizoval. Jak jsem psala v úvodním povídání, po uspání Agáty se Baz změnila. Nevěřila bych, že pes může mít až takové deprese ze ztráty psího kamaráda. Bazušák býval usmívající se Skřítek, neustále optimisticky naladěný. Od dubna se z ní stal morous, dokonce si prvně v životě pořídila falešnou březost. Festovní, psychickou, hrabání jam a buď nadměrná tulivost, nebo nevraživost a nechte mě všichni být, jakoby náhle nuceně dospěla (ano, i v 7 letech psychicky byla spíše štěnětem).
Do téhle její nálady se zjevil Trollík.Abych to zkrátila, prvních asi 6 dní bylo velmi náročných. Jelikož nemám psy kotcové, nastalo oddělování naštvané Baz v domě od štěněte, aby mu neublížila. Protože její zákroky by mohly být často doslova likvidační, žádná varování, ihned tvrdá akce bezdůvodná. Nesnesla Troldu na zahradě ani nějak poblíž sebe, při jednom takovém zcela neopodstatněném vyjetí po něm už jsem nevydržela a umravnila ji. Neboli, byla seřvána. „Jestli ti vadí, tak ho ignoruj a běž od něj!“ Zabralo to a štěně samo pochopilo, že k tomu s fousem se radši ani nepřibližovat. Zato do té černé hladké feny se kousat může a bude si s nim i hrát.Takto jsem nechala Baz dostatek prostoru a času, nenutila jsem ji nějak násilně si štěně oblibovat, přibližovat se a byla jsem spokojená, když ho ignorovala, vyhýbala se mu venku.
V domě pod mým dohledem zvládla vedle něj chviličku sedět při rozdávání pamlsků a po dvou dnech s ním začala konečně i komunikovat – tedy vrčením si ho na dálku na zahradě usměrňovat. Po tomto „průlomu“ bylo moc zajímavé sledovat, jak se Baz, doposud v jakési bublině a psychické křeči, začíná zvolna a nenápadně začleňovat. Začala si všímat, jak moc si Amy s pruhatcem vyhraje, že se před ním válí na zádech, on ji rdousí, pak ho zase rdousí ona. Jak mu nabízí rtw tetička své výsostné aportky a hračky, aby mu je chvíli poté s velkým hraným důležitým „hůhůů“ odebrala, jak ho učí se pást na té správné trávě, jak mu ukazuje, kde zrovna vylezl krtek…
Koncem prvního týdne takového soužití to Bazuně zkrátka nedalo a vrátila se do reality. Nechala k sobě vetřelce přibližovat, více a více. Zjistila konečně také, že jde o štěně, které si lze vychovat. Z prvotních velmi opatrných kontaktů ze strany Troldy (dobře si pamatoval, že je to nebezpečná tetička), se postupně staly odvážnější a statečnější pokusy. Které vyústily v harmonii. Bazušák procitl naplno a začal řádit a hrát si. Konečně. 🙂 Celá se zase uvolnila a rozesmála.
Jsem tomu moc ráda, po třech týdnech je doma zpět vychechtaný erdelí Skřítek, který prouhatého živočicha provokuje, vyzývá ke hře. Tedy často jde už spíše o koridu, je to výkonná dvojka. A tetička rtw Amy se zase spokojeně stáhla do ústraní, důležitě si se dvěma šílenci pohraje, když uzná za vhodné. A dále dopřává poněkud (dobře činí) tvrdší výchovu Trolíkovi. Třikrát varuje, a když jí rozjeté štěně nedá pokoje, je usměrněno. Stručně, jasně, po psím. To Baz má v současné době trpělivosti na rozdávání.Tolik z prvních třech týdnů našeho soužití, někdy příště budu už psát přímo o Troldíkovi.
PŘÍJEZD(6.6.2015)
Nemám ráda horko, nemám ráda vedro, nemám ráda tropické počasí.
Nicméně, člověk si nevybere a datum přívozu nového člena smečky bylo jasně dané. Svým způsobem poměrně symbolicky. 6.6.2000 se narodila Dorotka, naše srdcová rotvajlerka, která by ten den slavila 15. narozeniny. Bohužel, nestihla oslavit ani ty 11. Kvůli agresivnímu osteosarkomu.
Letos oslavila Agáta, druhá nejstarší členka smečky, své 11. narozeniny v únoru. Byla to veselá a spokojená erdelteriéří babča. Jenže pak se něco zvrtlo a vedle mléčné žlázy jí vyrostlo velmi rychle něco, co se i rychle otevřelo a prorůstalo to, kam nemělo, včetně uzlin v tříslech. Rozhodnutí o ukončení života psího kamaráda je vždy strašně těžké, ale nelze jinak.
Tímto se v dubnu nečekaně scvrkla tříčlenná zaběhlá smečka fen jen na dvě – desetiletou rtw Amy a sedmiletou Baz erdelí. Zejména pro ni odchod Agáty byl strašně těžký, zmizela jí tichá a nenápadná psychická opora, celoživotní parťačka, prostě její psí máma. Teriéři jsou velmi citliví, ač se nezdají. Baz se jakoby zhroutila do sebe, hledala Agátu dost dlouho. Buď se stranila lidí i Amy, nebo naopak jsem ji měla neustále za patami a velká nutnost kontaktu. Nic nepomohly vycházky, rozptylování aktivitami…
Při pohledu na ni jsem si řekla „A DOST!“. Protože jsem realista a rotvajleři nepatří mezi plemena dlouhověká, představa, že třeba za pár (kéž by) let zůstane Baz i bez tetičky rtw Amy, mě dost vystrašila. A nastalo dumání a přemýšlení, co pořídit, ideálně teď na prázdniny, kdy i já budu mít volnější režim.
Ve výběru byla samozřejmě i má milovaná dvě plemena, rtw a erdelteriér. Jenže, jenže, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Z výběru štěňat rtw mne v databázi nic neoslovilo (třeba časem přibude něco moc zajímavého přímo k nám na zahrádku), to samé u erdelteriérů. Nutno podotknout, že nejsem žádný profi cvičitel, nemám už ambice ve sportovní kynologii. A výstavy mě nikdy nebavily. Tudíž, tak nějak automaticky se volba přiklonila k nějakému štěněti z útulku. Které nebylo namnoženo za nějakým účelem, ale které vlastně vzniklo nechtěně. Možná v tom hraje i velkou roli má úzká, téměř osmiletá, spolupráce s paní Kateřinou Schilteovou, která vede soukromý psí Azyl ve Skřivanech (každá finanční či materiální pomoc je tam velmi vítána!). Tam jsem měla možnost vidět spoustu opuštěných, nechtěných či zanedbaných psů.
Takže, zkrátka a dobře, přibyl k nám živočich, prouhatý. Coby 6týdenní štěně připomínal štěně holandského ovčáka, malorské dogy. Nyní je tvorovi, neboli Troldovi, týdnů deset a přebývá s námi od tropické soboty 6.6. Jeho matka je fenka z útulku, moc milé, klidné a přátelské stvoření, které si asi prožilo své. Fenka našla skvělé majitele, kteří ji po aklimatizaci chtěli nechat zodpovědně vykastrovat. Čekalo je velké překvapení, když na předoperační prohlídce bylo vetem řečeno, že je březí již nějakou dobu (asi ještě z doby před přijetím do útulku). Fenka měla jen dvě štěňata, jedno vypadalo jak bonsaj německého ovčáka a to druhé, prouhaté… No to je už naše.
Otec velká neznámá. Velká neznámá je také, co z Troldy vyroste. Co vím ale už teď je, že je to vtělení téměř ideálního štěněte. Od soboty 6.6., kdy k nám přibyl, neudělal jedinou loužičku v domě, poctivě budí svého člověka na venčení, hraje si – co hraje, on má obří drajv na hračky, tenisáky, hadříky- a tak nic neničí a nevšímá si jiného vybavení v domě. Nebojsa k nám napochodoval s úsměvem, čekala jsem uvařené štěně po dvouhodinové tropické cestě autem. Omyl, řádil přes hodinu s hračkami, obhlédnul si zahradu, seznámil se s fenami.
A o jeho soužití s Amy a Baz napíši zase někdy přístě.
